"No passarán - aneb "Magoři vpřed!" I.díl

  Dnes, respektive iDnes, inspirován zdejším prostředím, články, diskuzemi, mohu srdnatě prohlásit, že není nad "českého" občana a politika, a tedy i zákony; tak vzhůru ke strojům soudruzi a nenechte se nikým ovládat. "No passarán!"

 

***

  Briskně vyskočiv na barikádu, zařval náš nový vůdce ... "džihád všem eurohujerům!" Pak stiskl spoušť svého miláčka (AK 47) a pokropil všechny na druhé straně barikády - pravda, mrtvých nebylo mnoho, vlastně žádní (atrapa a slepé náboje) ... jen pár lehce zraněných (i blbost totiž někdy bolí, jakkoliv je spíše, tedy vždy jen u druhých) a taky pár uražených, potácejících se naším městečkem.

 

  Vylovil jsem tehdy z regálu krabici, kde byly různé špachtle, taky tónovací barvy a další potřeby na malování, a taky pytlík se sádrou, a jal jsem se namíchat trochu této hmoty, abych opravil uraženou část hlavy jednomu takovému "uraženému", který se tu náhodně potácel a hlava, tedy její část, se mu klinkala ze strany na stranu; ten člověk mi byl popravdě něčím povědomej, přisunul jsem si tedy nohou starou autosedačku, co tu zůstala z jednoho manželkou zdemolovaného auta, abych ho do něj posadil, protože se evidentně nemohl už udržet na svých tenkých, rachitických "nožičkách". Aby se mi lépe pracovalo, pustil jsem si rádio Ruth, kde zrovna zpíval vyznamenaný Michal David. Majkla Jacksona naneštěstí už hrát přestali, protože ho prý sežrala nějaká revoluce.

 

  Jak jsem ho tak usazoval, opět mírně zaklonil uraženou hlavu, obrátil oči v sloup, respektive jen jedno - druhé se ještě stále válelo na zemi s druhým kusem lebky, který mu vypadl z ruky, když se sem oslaben chřipkou dopotácel - a pronesl další ze svých moudrých bonmotů: "Ten Matějka je idiot" a tehdy mi to všechno došlo a já si v tu chvíli pomyslel "Ty vole ... to je ale vůl jak anděl, to byl přeci Konvička" ... "měli by ho naučit lépe mířit" dodal významný návštěvník našeho městečka. "Když jsem říkal, že je novinářů moc, a že by je měli střílet, určitě jsem to nemyslel tak, aby se střílelo zrovna při mé návštěvě míst, kde jsem tak jasně zvítězil v první i druhé přímé volbě! Střílet do vlastních řad, co to je prosím za magora?"

 

  "Jo, jo ... jsou to magoři, a ty jsi jejich kapo, ty blboune" pomyslel jsem si v duchu a nahlas řekl: "Drž hubu, nebo to nedám dohromady" a povytáhl jsem opěrku hlavy, aby se mu ta jeho, pořád neklinkala ze strany na stranu, "a podrž tady tohle" podal jsem mu do ruky ten kus lebky, co se válel na zemi ... špachtllý jsem nátahl trochu sádry a prsty ji nacpal a rozetřel do všech míst, abych mohl přiložit ten uražený kus ... "Tááák" zaznělo pak mé spokojené a trochu teatrální povzbuzení, zatímco ten blbec deklamoval cosi jako "být či nebýt" - nevšímal jsem si toho, vzal jsem mu z ruky ten kus lebky a narval ho vší silou zpět, kde kdysi vězel - pak jsem se podíval láskyplně na své dílo a na "svého prezidenta", který už nyní vypadal skoro jako dřív - pak mi došlo, co jsem to za debila a tak jsem trudné sebezpytné a nemilé myšlenky zaplašil konstatováním "Kurva, tady malý kousek chybí!" Prezident jen zopakoval: "To je ale blbec ten Matějka!"

 

  "No, to jo, to ale nebyl Matějka, to byl Konvička!" opáčím opětovně, leč nejspíš zcela marně. "To máš prašť jak kopni, magor jako magor", odvětil Milouš, kterému se už zjevně i když pomalu začala vracet inteligence a taky barva do ksichtu. Musel jsem protentokrát uznat, že s ním asi snad poprvé ve svém životě, naprosto souhlasím.

  "Půjčte mi svůj telefon, zavolám na hrad nebo do Lihového domu, tam přeci máte tuším v té své dílně spoustu odlitků různých hlav a jiného vhodného "matriálu", a něco s tím snad už vymyslíme!" Jak jsem řekl, tak jsem také i udělal. Na jeho telefonu Huawei bylo jen jediné veliké, červené tlačítko, a tak jsem  doufal, že se dovolám a že se snad nemohu zmýlit. Na druhé straně to kupodivu zvedl Jirka Ovčáček: "Tady mluvčí našeho drahého pana prezidenta, jaké máte přání?" ozvalo se. "Nazdar, vole! Co ty tam kurva děláš, myslel jsem si, že jsi někde venku v oboře, a že venčíš lva, když nejsi se svým pánem?"

 

  Ozvalo se odkašlání a "ehm, ehm" a pak mu překvapením přeskočil hlas do známá fistule, která mi vždy byla krajně nesnesitelná "no, když já od té doby, co rozsápal ten lev svého chovatele, už toho našeho českého, a dvouocasého, raději nevenčím" odmlčel se, "má v kleci nasráno, že je toho už na kolečko", fňukal dál Jirka Ovčáčků. "No Jiříku, tak s tím ti neporadím, ale obrať se třeba na Vráťu, ten s tím má myslím si nějaké zkušenosti" na chvíli jsem se pro změnu odmlčel já, přemýšleje o tom kamenolomu v Lánech, "ale teď nutně potřebuju nějakej kus lebky z tý dílny v suterénu Liháče, von totiž ten blbec Matějka, ... vlastně co to plácám", uvědomil jsem si a opravil se "Konvička, Konvička to byl, co ustřelil kus hlavy tvýmu šéfovi a nejlepšímu kámošovi, Miloušovi - ostatně, jak to, že ho nedoprovázíš, když ani nevenčíš; že ty si o tom něco věděl, šmudlo?" Uvědomil jsem si přitom, že z těch dvou už začínám taky blbnout a rozvíjet v duchu všelijaké konspirace.

 

  "A jak je Miloškovi" zazněl opět úpěnlivě přiskřípnutý hlásek, tentokrát téměř prosebně ... "Ten blb teď asi z toho šoku a překvapení tady usnul a slintá si právě na klopu saka, takže štandopéde nastartujte hellinu a koukejte sem co nejdřív přifrčet! A vezmi taky čistý sako, ty pako a možná i nějaký kaťata, jo a taky ty velký trencle, co jste je sundali tuhle ze střechy, mám pocit, že až mu kus chybějící lebky narvu zpátky, nejspíš se z toho posere!"  Položil jsem telefon nedbaje vůbec na kuckání a fňukání na druhé straně, a kdy mi došlo, že ty trencle ti debilové dávno spálili. No, tak snad si Jiřík poradí, jak Stohoven.

  A to je pro dnešek zatím všechno, milé děti (..!..) toto je vzkaz pro voliče Zemana, jako že jsou jedničky.

***

 

PS:  pokračování "možná, snad" někdy příště, bude-li to tedy a tady možné, druhá část ponese asi název "zkouška orchestru", nebo tak něco. ;o)))

 

*****

- krá -

Použité obrázky, jsou z dílny a tedy k nalezení na adrese http://ateo.cz/obrazky/  a snad i se stále platným svolením k použití, právě od jejich autora.